Původní český geografický magazín, jehož obsah se skládá téměř výhradně z materiálů českých cestovatelů, publicistů a fotografů. Vedle článků o exotickém cestování tu naleznete informace o cestách do bližších destinací i střípky zajímavostí od vědy, přes historii až po vesmír. www.ikoktejl.cz
Švýcarsko Balkánu
Černá Hora mne k návštěvě už dlouho lákala, a protože mám rád země, kde lze skloubit odpočinek s aktivním pobytem v přírodě, jednoho odpoledne jsme nasedli do auta a vyrazili. Popisovat cestu až na jižní hranici Chorvatska s Černou Horou nemá smysl, neboť tuto trasu většina Čechů velmi dobře zná, mnozí jistě daleko lépe než já, a bylo by to nošení dříví do lesa. Omezím se tedy jen na doporučení skvělé a bezesporu zajímavé zastávky v nádherném chorvatském přístavním městě Dubrovník, která jako by předznamenávala to, co teprve přijde. Z Dubrovníku je to do Černé Hory už jen necelých čtyřicet kilometrů a první, co vás v Černé Hoře čeká, je zátoka Boka Kotorská.
Starobylými městy mořeplavců
První setkání s Černou Horou je skutečně fenomenální a zátoka Boka Kotorská nenechá nikoho na pochybách, že jste se ocitli na opravdu jedinečném místě. Budete-li mít dostatek času, rozhodně objeďte celou zátoku. Čeká vás cesta dlouhá sto kilometrů, na které naleznete nezapomenutelné pohledy na starobylá města Perast a Risan, kde si dávno před mnoha lety stavěli svoje sídla kapitáni námořních lodí. V 18. století byla místní námořní flotila velice silná a mohla se hravě měřit s takovými městy, jako byly například Benátky. Uvidíte tu mnoho sakrálních staveb a také paláce z řeckého mramoru se sochami a mozaikami. Opravdovou perlou je ale město Kotor. Však také proto sem připlouvají veliké výletní lodě z celého Jaderského moře. Staré centrum Kotoru má trojúhelníkový půdorys a je obehnáno vysokým opevněním. Nebudu popisovat, jaké zajímavé stavby v tomto úžasném historickém městě můžete obdivovat, je jich mnoho, nás ale nejvíce zaujala atmosféra, kterou zde můžete nasát. Projít se takovým městem je splněným snem každého kluka, který kdysi hltal staré pirátské příběhy. Až vás začnou bolet nohy, určitě se posaďte do kterékoliv z místních restaurací a ochutnejte některou ze specialit černohorské kuchyně. Dáte-li si rybu, budete určitě spokojeni. Pro ty z vás, kteří si rádi přivezou z cest působivý snímek, přidám ještě jeden tip. Nejkrásnější pohledy na zátoku Boku Kotorskou jsou z cesty do Národního parku Lovćen, jež stoupá v mnoha serpentinách vysoko nad Kotor.
Jezero, kde si připadáte jako v Africe
„Kdyby tu plavali krokodýli, tak si připadám jako v Africe,“ řekla mi moje partnerka a já jí musel dát za pravdu, při projíždění kolem Skadarského jezera, které je rozlohou přes 350 km² největším balkánským jezerem. Však se také o něj Černá Hora dělí s Albánií. Tato lokalita je natolik zajímavá a unikátní, že rozhodně stojí za bližší poznání. Velmi důležitou součástí života je tady lodní doprava a také rybolov. Skadarské jezero je navíc od roku 1983 národním parkem, jelikož se jedná o jednu z největších ptačích rezervací v Evropě. Budete-li mít velké štěstí, spatříte i poslední evropské pelikány. My jsme sice pelikány neviděli, zato jsme se po jezeře a jeho meandrujícím přítoku projeli malou loďkou s místním průvodcem. Ve vesničce Rijeka Crnojevica jsme si najali loďku a vypluli na stejnojmenný přítok Skadarského jezera. Představte si, že úplně sami pomalu projíždíte meandry klidného toku řeky. Slyšíte jen vodní ptáky a zvuk malého lodního motoru. Všude kolem vás se na klidné hladině pohupují tisíce listů leknínů, jimiž přítoky i jezero pomalu zarůstají. Loďka si sebejistě razí cestu leknínovým polem a chybí už jen ti krokodýli. Ti tu naštěstí nežijí, a tak jsme po zhruba dvou hodinách přistáli opět bezpečně na místě vyplutí pod klenbou starobylého kamenného mostu, který jako by vystřihli z nějakého historického filmu.
V Černé Hoře na hory
Možností, kam můžete v Černé Hoře vyrazit na nějaký ten trek je opravdu mnoho. Ať už se vydáte na sever do pohoří Durmitor, nebo absolvujete krátkou procházku v Národním parku Lovćen, vždy se budete moci opájet nádhernými výhledy do krajiny plné vápencových skalních útvarů. My jsme se rozhodli pro Národní park Prokletije, kterým prochází hranice s Albánií, a pro výstup na vyhlídku Volušnica, který sliboval krásné výhledy na nejvyšší vrcholky této části parku. Nutno říci, že po několika dnech strávených u moře nás výstup s převýšením přes 800 metrů celkem prověřil, ale pohledy, které se nám z vyhlídky ve výšce 1 879 metrů nad mořem naskytly, byly fantastické. Bez nadsázky lze říci, že jsme zůstali jako opaření a dlouhou chvíli nemluvili, jen si užívali nezapomenutelné pohledy na masiv hor před námi. A to není ani zdaleka vše, co může tento trek nabídnout. Část cesty vede přes louky s neuvěřitelně bohatou květenou. Vegetaci se tu díky ideálním podmínkám velice daří. Jen na území Národního parku Prokletije bylo údajně objeveno přes třicet endemických druhů rostlin. Člověk se až diví, jakou nádhernou přírodu máme na dosah ruky.
Za odpočinkem na pláže
Samozřejmě jsme při svém putování Černou Horou nemohli vynechat ani odpočinek.
Černohorské pobřeží skýtá návštěvníkům mnoho příležitostí k lenošení na pláži a každý si tu najde ty správné podmínky. Ať už zakotvíte v bývalém pirátském městě Ulcinj na jihu Černé Hory u albánských hranic nebo na Budvanské riviéře, kde údajně slunce svítí až 220 dní v roce, budete jistě spokojeni stejně jako my. A pokud máte opravdu velký rozpočet, ubytujte se v jednom z nejluxusnějších hotelových resortů v Černé Hoře na mysu Sveti Stefan. Původně malá rybářská vesnička s kamennými domky byla později přebudována na pevnost, která měla chránit pobřeží před piráty. Dnes je tento architektonický skvost a přilehlé pláže uzavřen veřejnosti a dostane se sem pouze personál hotelu a ubytovaní hosté. Ti ale za svůj pobyt musejí zaplatit nemalé částky. My jsme pohostinnosti tohoto hotelu nevyužili, pouze jsme se pokochali panoramatem pohledu na úžasné městečko na ostrůvku a pokračovali dál.
Reportáž z Černé Hory od Jaroslava Bouzka.