Gosau: skvělý výchozí bod pro objevování Solné komory

I když by nás znovu lákaly oblíbené atrakce v okolí Hallstattu, jako je ferratový park na Krippensteinu nebo instagramová vyhlídka Five Fingers, tentokrát jsme si zvolili jako základnu právě Gosau, které je pro naše plány výhodnější.

Gosau a nejbližší okolí

Hned po příjezdu nás vítá dvojice kostelů – katolický a evangelický. Dnes působí Gosau jako harmonické místo, kde se snoubí tradice a poklidný život v srdci hor, ale historicky tady obě náboženské komunity nebyly úplně v souladu. Když v roce 1775 nechal halštatský výrobce soli Johann Sollinger katolický kostel postavit, trvalo ještě téměř sto let, než se stala vesnice ekumenickou. 

Dobrý výhled na oba kostely se nám naskytne od kapličky na návrší Kalvarienberg, kam stoupají schody kolem několika zastavení na křížové cestě. Obzvláště krásná tu bývají srpnová rána, kdy se údolím přelévá mlžný opar, jímž pronikají první sluneční paprsky slibující jasný den. Pohled na probouzející se údolí, kdy slunce postupně ozařuje horské hřebeny, stojí rozhodně za to si přivstat až užít si tady pomalý začátek dne.

Pokud máte chuť, celé údolí si můžete projít po pohodlné Panoramaweg. Od kapličky je to pár kilometrů ke křišťálově čisté vodní nádrži Staubecken Gosauschmied, případně si výlet můžete protáhnout až do nejvzdálenějšího konce údolí k jezeru Gosausee přímo pod Dachsteinem. Trasa je nenáročná, a tak je vhodná i pro rodiny s dětmi nebo rekreační turisty. Co hodinu projíždí údolím autobus, takže návrat bude bez problémů.

Okružní túra kolem hřebene Gosaukamm 

Dominantou gosauského údolí je majestátní hřeben Gosaukamm, jehož skalní věže z vysoka shlíží do údolí, a nejen nás neodolatelně vábí k vysokohorskému výstupu. Donnerkogel Klettersteig s dlouhým vzdušným žebříkem patří ke zdejším „povinným“ adrenalinovým zážitkům, my ale v Solné komoře nejsme prvně, takže tuto atrakci míjíme a k chatě Gablonzerhütte trošku mastňácky vyjíždíme lanovkou. Ráno jsme zde téměř sami, takže si vybereme místa na terase pěkně na sluníčku a u vonící kávy a lahodného štrúdlu spřádáme plán dnešní túry. 

Prvním milníkem je vrchol Donnerkogel (2054 m n. m.), na který stoupáme po strmé kamenité stezce. U vrcholového kříže obdivujeme panorama Dachsteinu, které se snad nikdy neokouká, a ostražitě nakukujeme do závratné hloubky dolů k modravému zrcadlu jezera Gosausee. Na opačné straně pak kruhové panorama doplňuje pohoří Tennengebirge a v dálce za ním Watzmann.

Přichází první skupiny nadšených ferratistů, kteří se právě plni adrenalinu prošli po zmíněném visutém žebříku. My máme prakticky celý výlet ještě před sebou, takže svižně opouštíme pozice a míříme na sousední vrchol Steinriesenkogel. Na několika místech je trasa opatřena ocelovým lanem, kdyby skála za mokra klouzala. Nicméně i za sucha je v tomto úseku obezřetnost na místě. 

Nejhezčí úsek trasy

Postupně klesáme a v kosodřevině překonáváme větve a kořeny ztěžující už tak náročnou chůzi po kamenech. Na osluněném jižním svahu moc stínu nenacházíme, takže patřičně splavení si vychutnáváme vychlazený radler na salaši Stuhlalm. Výšvih na skalnatý hřebínek s příhodným názvem Durchgangscharte nás přivádí na začátek dlouhého a mimořádně krásného úseku okruhu. 

Pěšina se jen lehce vlní loukami s ostrůvky kosodřeviny. Kolem se pasou koně a krávy a pod sebou máme údolí klikatící se říčky Lammer, obdivujeme malebnou krajinu lesů a zářivě zelených luk, která se postupně ztrácí v oparu směrem k Abtenau. 

Sestup k jezeru

Pomalu obcházíme skalnatou hradbu hřebene Gosaukamm. Z pohodlné stezky jako z divadelního balkonu obdivujeme výhledy až daleko na jih k Vysokým Taurám, rozeznáváme výrazný Kitzsteinhorn i nejvyšší Grossglockner. Krajina mezi námi a Taurami, to je celá řada menších a větších horských hřebenů, úžasné horské panorama regionu Pongau. Aspoň na chvíli se zastavujeme na chatě Hofpürglhütte, než budeme pokračovat vzhůru do sedla Steiglpass (2014 m n. m.). Okruh se pomalu uzavírá, odtud už budeme víceméně jenom klesat až ke spodní stanici lanovky, kde jsme ráno začínali. 

Znovu se objevují modříny, na suťovištích se popásají kamzíci, a nakonec se nám ukáže i jezero Gosausee. S nadšením se vrháme do překvapivě teplé vody. Unavené nohy a od batohů otlačená ramena děkuji bohům za tuto slast. Vůbec nám nevadí mumraj u výletních restaurací, u nichž si množství běžných návštěvníků vylepšuje svůj instagramovový profil ikonickými záběry ledovců vysoko nad jezerem. 

S místním průvodcem na e-bajku k rašelinným jezírkům

Obliba MTB závodu Salzkammerguttrophy nevznikla jen tak náhodou. Síť šotolinových lesních cest dělá z tohoto regionu místem zaslíbeným pro milovníky cykloturistiky i sportovní cyklistiky. Vlastní kola jsme si tentokrát nebrali, neboť jsme chtěli vyzkoušet, jaký je pohled na svět ze sedla elektrokola. V půjčovně Nemo Point v Gosau jsme k e-bikům nafasovali rovnou i průvodce, znalce místních zákoutí, Karla Posche. 

Je to ojedinělý zážitek mít s sebou lokálního průvodce, který ví, co bude za zatáčkou a kam se vyplatí odbočit. Každou chvíli zastavujeme a posloucháme zajímavosti. Hned na začátku Karl zničehonic odbočuje po částečně zarostlé cestě do nenápadného dolíku vykutaném ve svahu a vysvětluje: „Tady se těžil kámen na výrobu brousků. Podívejte, jak se štípal po vrstvách. A tady je pak modernější způsob, používaný ještě nedávno.“ 

Na jiném místě se dozvídáme, že dřív nahoře na pastvinách hospodařili jen muži, zatímco ženy s dětmi se dole v údolí staraly o hospodářství. „Dobytek se celé léto pásl venku v horách a na loukách dole se chystalo seno na zimu,“ s nadšením vykládá Karl.  

Život na salaších a rašelinová jezírka

Některé salaše, takzvané almy, nabízí turistům chutné občerstvení nebo dokonce plnohodnotnou restauraci. Na pohádkové salaši Rossalm pracuje dokonce celá rodina a zdejší speciality jsou právem vyhlášené. „Vše si dělají sami,“ upozorňuje nás Karl, „vyzkoušejte třeba místní salát. Bylinky trhají na loukách, zeleninu si pěstují. Sýr a špek je samozřejmě také z vlastní produkce.“ 

Bydlí tu i paní Anna, která si občas odskočí od práce v kuchyni a ve stínu pod slunečníkem hraje početným hostům na harfu. Z tohohle kouzelného místa se nám ani nechce odjíždět, ale máme před sebou ještě hlavní cíl výletu: rašelinná jezírka Löckermoos. 

Kola zamykáme k dřevěné ohradě a pár minut stoupáme k rašeliništi po úzké pěšině pěšky. Pozorujeme vážky a kocháme se pohledem na blankytně modrou hladinu, v níž se odráží vrcholek Dachsteinu. Než vyrazíme do závěrečný sjezd ke Gosausee, navrhuje Karl ještě malou zajížďku k salaši Badstub'n Hütte. „Musíte vyzkoušet ještě místní vyhlášené pofesen,“ upozorňuje s úsměvem na tváří. V podstatě jde o české smaženky, ale tady je připravují s horkými povidly, pořádnou vrstvou cukru a my si k nim objednáváme i výbornou kávu v malovaném hrníčku jako od babičky. Návrat do Gosau se pak nese ve sladkém opojení a my s úsměvem na tváři plesáme nad veškerou tou horskou nádherou.