Skialpinismus – poznejte svobodu lyžování mimo sjezdovky

Cesta ke skialpinismu

Vyzkoušel jsem sjezdové lyžování, snowboarding, monoski, telemark i běžkování. Mezitím jsem si osvojil také freeride. Ale skialpinismus? Moji přátelé často básnili o tom, jak je tento zimní sport nadchl. Slibovali mi únik z každodenního života, který se nedá s ničím jiným srovnat. A tak jsem se rozhodl skialpinismus poprvé vyzkoušet.

A kde je v tom ta zábava?

Dřít se na lyžích do kopce, aby si člověk „zasloužil“ cestu dolů, mně vždy připadalo tak trochu zbytečné. Vždyť lyžařská střediska investují obrovské částky do nových, rychlých lanovek s vyhřívanými sedačkami, aby za mě udělaly přesně tuhle těžkou práci. A tak jsem si kladl otázku: „Proč si tohle dělat – a ještě ke všemu s potěšením?"

Přátelé mě přesvědčili, že nás v rámci túry čeká i jedinečný nocleh v horské chatě. V hlavě mi naskočila představa skvělého jídla, nádherný východ slunce a sjezd, při kterém budeme řezat oblouky v prachovém sněhu. Rozhodl jsem se zariskovat a vydat se za dobrodružstvím... samozřejmě pod odborným vedením.

Co všechno je potřeba

Nejprve jsem strávil nějaký čas v lyžařském středisku, abych poznal rozdíl mezi mým běžným vybavením 
a podobným, ale stále poměrně neznámým vybavením pro skialpinismus. Následně jsem se během řady lekcí naučil správně používat lavinové vybavení. Seznámil jsem se zejména s lavinovým vyhledavačem (zkráceně LVS), protože může v případě nouze zachránit život.

Pak přišel čas svěřit důvěru mému instruktorovi a vyzkoušet si skialpinistickou chůzi v pro mě náročném terénu. Rychle jsem pochopil základní princip, a postupně jsem vylepšoval techniku. Mimochodem, nejefektivnější způsob stoupání je držet lyže při chůzi blízko povrchu svahu. Tím se obnovuje přilnavost pásů na spodní straně lyže, které brání proklouznutí zpět, takže místo šlapání kupředu vlastně kloužete. 

Když jsem se poprvé vyškrábal na vrchol, cítil jsem se skvěle. A také o pár kilo lehčí, vzhledem k tomu, co jsem po prvním výstupu vypotil. Váhu jsem ale hned dohnal výbornou večeří.

Sjezdy, na které budu ještě dlouho vzpomínat

Mnohé sjezdy, které jsem v průběhu let absolvoval, mi utkvěly v paměti nejen kvůli fantastické horské krajině, sněhovým závějím, ale zejména díky skvělým lidem, s nimiž jsem byl na túrách. Kromě nádherného sjezdu prašanem, který zažije jedině ten, kdo na vrchol vyjde sám, cítím také určité propojení s průkopníky raného lyžování.

Tenkrát, ještě předtím, než existovaly vleky a rolby na úpravu sjezdovek nebyla téměř žádná jiná možnost, jak si zalyžovat, než skialpinismus. Vzpomínám si na úchvatné filmy o neohrožených lyžařích na Arlbergu ve 20. letech minulého století. Když jsem dnes na horách, vždycky se v myšlenkách vracím k těmto dobrodruhům – do dob, kdy lyže byly spíše jednoduchá dřevěná prkýnka.

Další level

Lyžaři se mě často ptají, jestli mi nechybí jednodušší způsob výstupu na vrchol, tedy lanovka. Skialpinismus ale není o rychlosti ani pohodlí. Jde o pocit úspěchu a hrdosti, když se mi podaří vrchol zdolat. O to víc si pak užívám výhled a zažívám pocit lehkosti při sjezdu. Také jde o pocit sounáležitosti s přáteli. Cesta nahoru je navíc skvělý způsob, jak si vyčistit hlavu a zbavit se starostí. 

Kamarádi zcela určitě nepřeháněli a neslibovali nesplnitelné! Těším se, že brzy zažiju nová dobrodružství v hlubokém sněhu.

Vybavení

Lyže, hole a boty se od výstroje pro sjezdové lyžování liší, ale ve střediscích si je můžete zapůjčit. Skialpové lyže se při výstupu připevňují ke špičce bot a vázání má volnou patu, „skiny“ (stoupací pásy) brání sklouznutí lyží zpět. Snowboardisté volí tzv. „splitboard“, který lze rozdělit po celé délce. Je ideální pro výstup a při sestupu se znovu spojí do jedné desky.

Hole jsou výškově nastavitelné, aby se délkou přizpůsobily různým terénním podmínkám, větší talířky brání zaboření hole do hlubokého sněhu. Dále budete potřebovat batoh, do kterého se vejde helma, lavinový vyhledavač, lopata 
a sonda, lékárnička, svačina a voda nebo čaj.

Technika

Při stoupání pokrčte nohy a vykročte lyží dopředu. Musíte klouzat těsně nad sněhem. Držte hole u těla, abyste měli oporu hned při dalším kroku. Pro začátečníky to nejdůležitější: při otočkách do kopce na prudkém svahu je zásadní tzv. „kick turn“. Jedná se o jednu z nejzáludnějších technik při výstupu. Rozhodně se ji vyplatí nacvičit předem v bezpečném terénu!

Na vrcholu sundejte pásy, zacvakněte patu do vázání, aby držela pevně jako na běžných lyžích a můžete se pustit do sjezdu ve stylu freeridu.

Bezpečnostní opatření

V kurzu skialpinismu v lyžařské škole nebo škole horských sportů se naučíte vyhodnocovat riziko aktuální situace v horském terénu. Zkušení vůdci vás naučí, jak s jistotou používat lavinový vyhledavač, sondu a lopatu, protože vaše túra obvykle povede mimo terén, který je kontrolován a lavinově zabezpečen lyžařskými středisky. Bezpečnostní vybavení, stejně jako skialpinistické lyže, boty, hole a lyže si můžete zapůjčit v rámci kurzu. Při náročnějších túrách výbavu doplní ještě bivakovací pytel, čelovka a volitelně lavinový airbag.

Správné oblečení

Základem je vrstvení. Při výstupu vám bude horko, proto by přímo na tělu měla být prodyšná vrstva, která umí odvádět pot. Následuje lehká, větru odolná svrchní vrstva. Během přestávek, a hlavně na sjezd přioblékněte hřejivou střední vrstvu. Na výstup často stačí tenké rukavice, které vystřídají teplé a nepromokavé rukavice pro sjezd. Důležité jsou i teplé ponožky, nejlépe s vycpávkami na holeních, kolem prstů a pat.

Vaše první vlastní túra

A je to tady

Jakmile získáte zkušenosti a osvojíte si techniky, jak se vypořádat s případným lavinovým nebezpečím, můžete začít plánovat vlastní túru. Příprava je zde vším – zahrnuje studium map a zpráv od ostatních skialpinistů. Ráno byste měli znovu zkontrolovat sněhové, povětrnostní a lavinové podmínky. Podmínky musí být příznivé po celý den. Počítejte s tím, že občas musíte změnit plány, nebo túru úplně zrušit.

Nejlepší období pro skialpinismus je na konci zimy a začátkem jara, protože dny jsou delší, počasí příznivější a zpravidla je kvalitní sněhová pokrývka. 

Doporučení redakce

Mnoho rakouských lyžařských středisek nabízí vynikající podmínky pro skialpinistické začátečníky. Jsou to například: 

Großarl v Salcbursku známý jako eldorádo skitouringu. Mnohé z četných tras se soustředí na nejznámější horu údolí, Kreuzkogel. 

Náš tip: Okolní hory jsou proto mnohem méně rušné. Místní sdružení Berg-Gesund nabízí začátečníkům úvodní kurzy skialpinismu. Každý týden se koná několik túr s průvodcem – podmínkou bezplatné účasti je ubytování v jednom z více než 100 hotelů, bytů nebo farem ve vesnici. 
Kurzy zahrnují praktické rady a nácvik správného používání lopaty, sondy a lavinového vysílače. Veškeré skialpinistické vybavení si můžete půjčit ve sportovních obchodech v Großarlu.
www.grossarltal.info/de/winter/sport-freizeit/skitouren.html

Tyrolský Ischgl nabízí přibližně 15 skialpinistických tras všech obtížností. 

Náš tip: Do lyžařského areálu Piz Val Gronda vyjeďte novou lanovkou. Piz da Val Gronda znamená „vrchol velkého údolí“. Nachází se přímo na hranici mezi Švýcarskem a Rakouskem. Túra začíná vysoko v úbočí ve výšce 2 752 metrů. Sjíždí se mimo sjezdovky na jihozápad, dole je prostor si nasadit pásy a vystoupat mírným sklonem do sedla, které vás odmění sjezdem k útulné chatě. Na tříkilometrové trase vystoupáte přibližně 500 výškových metrů. Túra zabere přibližně 90 minut, a je proto ideální pro začátečníky.
www.ischgl.com/de/Active/Active-Winter/Offpiste/Skitouren

Autor informací

Patrick Thorne navštívil více než 300 lyžařských středisek po celém světě, mnohá z nich jako freerider a skialpinista. Napsal řadu knih o lyžování, včetně bestselleru „Powder“ – průvodce po 50 nejlepších sjezdovkách na světě. Patrick momentálně žije na Skotské vysočině. Připraveno ve spolupráci s austria.info