Zajímavosti
V místní komunitě Šerpů dodnes žije víra, že jednotlivé himálajské vrcholky jsou bohové a bohyně, kteří mají moc rozhodnout o pohybu horolezců na jejich svazích pokrytých kamením a ledem. Můžeme být připravení, ale nakonec hora samotná rozhodne, jestli nám dovolí stanout na jejím vrcholu.
Snažím se nevnímat, že mi mrznou ruce a třesu se zimou. Naštěstí nás čeká několik dalších obtížnějších kolmých stěn a během lezení nahoru se mi krev v těle rozproudí a je mi lépe. Během dalších dvou hodin se již úplně rozedňuje a je těžké se soustředit na cestu, když prudké slunce odhalilo všechnu tu horskou nádheru, která doteď zůstala skrytá ve stínu. K našemu nepříjemnému pobavení zjišťujeme, že oba opalovací krémy, které s sebou s parťákem máme, zamrzly a nedají se použít.
K vrcholu nám zbývá ještě asi hodinka pozvolným tempem, ale před dalším fixním lanem se musím zastavit a snažím se popadnout dech. Dýchám krátce a velmi mělce, cítím se jako po dlouhém běhu. Dech se ale ne a ne vrátit. Myšlení mám rozmlžené. Parťák se se starostí v hlase ptá, jestli chci pokračovat, já přidušeným hlasem odpovídám, že se mi stále nedaří popadnout dech. Po dalších pár minutách cítím, že nedokážu ani jasně přemýšlet, ani dýchat, otáčíme to tedy zpátky.
Skupinka velmi rychle postupujících amerických lezců se ptá, jestli se již vracíme z vrcholu. Odpovídáme, že ne, ale že to nevadí, protože i cesta je cíl. Nemáme sice vrcholové fotky, ale zážitky, které se nezapomínají. Dojít na vrchol znamená být jen v půli cesty - bezpečný sestup dolů je neméně důležitou součástí každého vysokohorského výstupu.
