Víkendovka v Saalbachu aneb jak si užít pěší túry v bajkerském ráji

7 summits of Saalbach-Hinterglemm

Klikám webem saalbach.com, přehlížím vycházkové trasy s bylinkami stejně jako rodinný výlet s klaunem Montelino. Až dlaždice „Hiking challenge“ nutí prst zabořit do displeje. Máme tu Pingauer Walk, což ale na nějakou výzvu navzdory délce 28 km nevypadá, dále Seven Summits (hmmm) a Home of Lässig Walk. Zde předesílám, že Lässig lze přibližně přeložit jako Pohoda a je to hlavní slogan destinace. Prst znovu klouže po displeji na 7 vrcholů. Popis – obtížnost 5*, technika 4*, výdrž 5*. Tak to bude ono!

Lanovka Schattberg Express mě katapultuje do výšky až zalehá v uších a už se kochám výhledy. Ale jsem tu na sbírání vrcholů, ne na kochačku. Takže lehce zdolávám sousední West Schattberg. Mlsně pozoruji partičku bajkerů, jak si dávají úvodní klopenky trailu, ale to už sbíhám do prvního sedýlka. Pěšina se zužuje, míjím postarší dvojici turistů, kteří ambiciózně nastoupili do prudkého výšvihu, ale neodolali vábení lánu borůvkových keřů táhnoucí se po úbočí celého kopce. Stráně hoří podzimním požárem červeného listí. Větvičky se takřka ohýbají k zemi pod tíhou borůvek. Ruce  a záhy i kolena mám fialové, jak hledám cool záběry pro instagram. 

Druhá polovina září je skvělý termín! Slunce hřeje, nepálí. Boty balím do batohu a několik kilometrů si užívám travnatý koberec naboso. Na Mittagskogelu jsem právě tak na oběd. Můj litránek vody je už dávno pryč, na celé trase překvapivě není jediná chata. Kdybych si prostudoval popis trasy pořádně, věděl bych. Naštěstí mě zachraňuje pramínek kousek stranou stezky. 

Vychutnávám si výstup na nejvyšší vrchol Grossberg, který je současně i sedmým „summitem“ 
v dnešní sbírce. Na rozdíl od ostatních přečnívá okolí o několik set metrů a dál na západ už nic nebrání výhledu na dramatičtější scenerii Kitzbühelských Alp a Wilder Kaiseru. Obzor v dálce se zubatí ostrými štíty Tyrol.

V pozdním odpoledni jsem na rozlehlých horských loukách sám. Do dálek se nese hvízdání vypasených svišťů, kdesi za travnatým hřbítkem cinká stádo ovcí. Stezka se pomalu láme do údolí a brzy stehna úpí ve strmém seběhu podél potoka mizícího v kaskádách hluboko dole mezi křovisky a modříny. Tady na konci údolí nejsou žádné lanovky, autobus jede jednou za hodinu. Joker Card se přece jen dnes bude hodit. 

Home of Lässig Walk

Trasu Home of Lässig Walk si nechávám na zítřek. Volnější a navíc deštivý den využívám pro půldenní výlet s Hansem. Tento chlapík prakticky denně vyráží se zájemci, kteří se dostaví na předem vypsaný sraz (na webu hledejte Guided Tours). Kdo má Joker Card, neplatí. Je to skvělá příležitost se dozvědět víc o životě v údolí, jehož rytmus určuje především zimní lyžařská sezóna.

Závěrečná túra, již zmíněný Home of Lässig Walk, se klikatí po vrcholech lemujících vzdálený konec údolí. Scenerie se po včerejším dešti úplně změnila. Páří se z lesů, hory jsou zahalené do nízkých mraků, ale nad nimi lze tušit slunce. Do ranního ticha troubí jelen a krákají krkavci. Propagační materiál nelhal! Než se rozhlédnu po okolních kopcích z prvního vrcholku, uběhne ještě nějaký čas, protože těch 1 000 výškových metrů dnes stoupám po svých. 

Po Staffkogelu zbývají ještě další tři vrcholové kříže. Hřebenovka se zde láme za každým z nich, stoupání jsou výrazně strmější než na táhlých loukách první den. Baví mě přelézat skalní výchozy na Tristkogelu stejně jako má své kouzlo useknutý hřbet za Gamshagem. Milým překvapením je jezero Torsee, v jehož nehybné hladině se tiše zrcadlí žluto-oranžové stráně. Chladím nohy v průzračné vodě.

Večer v autě potlačuji výčitku, že jsem kolo v Saalbachu z kufru ani nevyndal a přiznávám, že i tohle toulání zde má něco do sebe. 
Takže vítejte v Home of Lässig!

foto, text: Michael Pokorný, xmountain.cz