Řeka Passirio/Passer pramení ve vysokohorských rašeliništích pod třítisícovkami tvořícími hranici s Rakouskem. Níže po proudu, až se její divoký tok zklidní a údolí se otevře do široké doliny svým poklidným tempem, plyne život horských obcí Moos, Platt, Stuls, Rabenstein a Pfelders. Obvykle zde napočítají více než 300 slunečných dnů ročně, a přesto okolní svahy pokrývá sněhová peřina až do pozdního jara. V létě pak údolí rozkvetá rozsáhlými růžovými poli. Čím níže klesáte k dolů Meranu, přibývá vinic a sadů, klima se blíží středomořskému.
Jméno Passires amnis (divoké řeky) poprvé zapsal meranský biskup Arbeo už v roce 770, ale jeho historie sahá až do časů římského osídlení a pravděpodobně vychází z prade sura nebo prasura (louka) či passura (průchod). St. Lenhard býval strategickým obchodním bodem na rozcestí cest směřujících do dvou průsmyků.
Měnili se tu koně a překládalo zboží. Hotel Passeirer Schildhöfe má už tisíciletou historii. Za slib služby hraběti Tyrolskému získali místní tituly nižší šlechty a svobodu od daní a cel. Zdejší lidový hrdina Andreas Hofer, bojovník proti bavorské a francouzské okupaci, byl však v Mantově roku 1810 popraven. Jeho odkaz připomíná muzeum Sandwirt v jeho rodném domě.