Příběh jihotyrolského haflinga. Jak se pracovní kůň za 150 let proměnil v zábavného sportovce

Název plemene pochází z vesnice Hafling/Avelengo am Tschögglberg. Lidé, kteří vyhledávali nebo obchodovali s tímto specifickým typem koní, vyznačujícím se jistým krokem, robustností a šetrností, je označovali jako haflingy podle spojení s oblastí, kde byli nejrozšířenější. Královský dekret je uznal v roce 1898, o šest let později vzniklo chovatelské družstvo a byla založena první kniha haflingů. Ta obsahuje 250 záznamů s podrobnými popisy koní.

První hříbě, považované za předchůdce, dostalo jméno Folie 249 po svém chovateli a bylo potomkem arabského hřebce El Bedaviho a galicijské klisny. Zlatý ryzák s výrazným hřbetním pruhem zdědil po matce sílu a kompaktnost horských koní, po otci ušlechtilé a elegantní rysy. Popsali ho jako „svazek svalů s arabským vyznamenáním, dlouhými šikmými rameny, silnými zády, rovnou šíjí, silnými svaly, robustními klouby, správnou chůzí a mimořádným temperamentem.“ Hafling se vyznačuje tím, že není ani příliš velký, ani malý, k tomu svalnatý a skromný, ideální pro horský terén. S jemnou a učenlivou povahou se stal spolehlivým společníkem lidí. Proslul laskavostí, učenlivostí, živostí, inteligencí a ochotou.

Historicky se tito koně využívali pro dopravu, někdy byli jedinou možností, jak se dostat na odlehlé statky v údolích Jižního Tyrolska. Jejich jistota je učinila nepostradatelnými pro zemědělské práce v členitých terénech, a tak je podporovalo císařsko-královské ministerstvo zemědělství.

První světová válka přinesla zrekvírování mnoha koní a přerušení plynulého vývoje plemene. Až italská vláda znovu v roce 1929 navázala na původní plemennou knihu. S mechanizací zemědělství se hafling změnil z tažného na oblíbeného sportovního a rekreačního koně. Tento přechod se připisuje pečlivému chovu, který zdůrazňuje nejen morfologické vlastnosti a krásu plemene, ale také jeho všestrannost.

Dodnes je obraz těchto krásných zlatých kaštanových koní s dlouhou, hedvábně bílou hřívou, pasoucích se na alpských pastvinách, pevně zakořeněn v kolektivní představivosti. „V současnosti se klade větší důraz na liniovou plemenitbu, na geneticky osvědčené plemeníky a linie matek, aby se zajistilo zachování genofondu. Zvýšená pozornost se věnuje přirozenému odchovu v silných stádech v horách,“ říká Michael Gruber ze Südtiroler Haflinger Pferdezuchtverband nad Haflinger Welt- Zucht- und Sportvereinigung, jihotyrolské federace chovatelů.

Haflingové jsou nedílnou součástí tradic a každodenního života v Jižním Tyrolsku. Koncem minulého století probíhal konflikt o uznání plemenné knihy mezi Rakouskem a Itálií, ukončilo ho až založení Světové federace chovatele a sportu haflingů v roce 2013.
Různé jihotyrolské statky nabízejí jezdecké kurzy i výlety pro začátečníky i pokročilé. V zimě tahají saně zasněženou krajinou, v Suldenu slouží dokonce i jako taxíky mezi lanovkami Kanzel a Langenstein. Podobně i v San Casiannu, v Alta Badii tahají lyžaře mezi Villou a průsmykem Valparola. V Jenesienu na hřebeni Tschögglberg mezi Bolzanem a Meranem najdete rozsáhlou expozici v muzeu haflingů, ale i tematickou stezku z vesnice Hafling do St. Kathrein. Jinde se stále používají k pomoci při udržitelné těžbě dřeva. Nad Reschenským jezerem se chovné klisny prohánějí na pastvinách až okolo 1600 metrů nad mořem. Další úspěšný program vybudoval i zpěvák Norbert Rier na Seiser Almu.

Nyní se prodávají po celém světě, od Velké Británie přes Kanadu a USA po Jižní Koreu, Spojené arabské emiráty, a dokonce i Austrálii. Také v tuzemsku se jim pečlivě věnuje samosprávný spolek Český svaz chovatelů haflingů. Češi byli čtvrtou nejúspěšnější zemí na nedávném mistrovství Evropy v rakouském Stadl-Paura.

V Jižním Tyrolsku se stále objevují na vesnických slavnostech, svatbách, pohřbech a akcích, jako Merano Grape Festival, Sarner Kirchtag nebo třeba Jízda Oswalda von Wolkensteina v Kastelruthu. Nejvýznamnější světová výstava haflingů se koná každých pět let, představí se na ní více než 700 koní. Ta nejbližší proběhne v květnu 2025 v Ebbsu.