Jordan trail

Jordánsko se v březnu minulého roku, stejně jako většina států světa, zcela uzavřelo. Dlouho si zachovalo nulové skóre  případů koronaviru. Ale jak káže železná logika přírody a evoluce, pokud nejde o stát izolovaný na ostrově, který nastolil drastické omezení svobody svých občanů, virus nelze zastavit.  Po několika měsících se vyskytl první případ v jednom z utečeneckých táborů a pak už se nezadržitelně rozjelo komunitní  šíření.  Díky poměrně nízké hustotě osídlení, nemnoha velkým městům a značné části populace žijící nomádským způsobem života v poušti, která sama o sobě koronaviru moc nepřeje,  se na rozdíl od sousedního Izraele epidemická situace v zemi nijak výrazně nevyhrotila.

Vedle nomádů, živících se kočovným pastevectvím, si významná část Jordánců přilepšuje prací v turistickém průmyslu. Díky pověsti pohostinné a velmi bezpečné země je Jordánsko turisty velmi oblíbené. Petra, wádí Rum,  biblické hora Nebo, pouštní zámečky s frivolními malbami… představují  celosvětově oblíbené turistické magnety. Proto už ke konci roku 2020 Jordánsko své hranice otevřelo, ovšem za značně nerealistických požadavků – kromě testů bylo třeba strávit 14 dni v karanténě, na státem určeném místě. Není divu, že nikdo z turistů nepřijel a tak došlo v půlce února k zefektivnění vstupních podmínek – dostačuje test před příletem a po příletu. Trvající nouzový stav zas takovou překážku nepředstavuje – v noci stejně většina lidí spí.  

Jordan trail, dobrodružný trek horami a pouští, není díky své obtížnosti frekventovaný ani v časech bez covidu, natož nyní. A jako obrovský příslib se jevil prakticky nulová návštěvnost Petry, wádí Rum a nakonec i letovisek u Rudého a Mrtvého  moře. Masa svátečních turistů stále sedí zavřená  doma. Je tedy nejvhodnější čas vyrazit za jordánským dobrodružstvím!!! 

Jordan trail,  dálková trasa, spojující přes celou délku Jordánska Um Qais na severu s Akabou na jihu, prochází různorodou krajinou a půvabnými zákoutími, od lesy porostlé pahorkatiny na severu, drsnými kaňony, soutěskami a skalními stěnami s vyhlídkami na údolí řeky Jordán, míjí růžové pískovcové skály pohádkové Petry, barevné písky a skalní věže monumentálního vádí Rum a končí v průzračně čistých vodách Rudého moře. 

Pěší chůzí napříč Jordánskem jsme se vydali na cestu hlubokou historií a mnohovrstevnou kulturou. Měli jsme příležitost seznámit se s  různými civilizacemi, které otiskly svoji stopu do zdejší krajiny. Nápad,  přejít napříč Jordánsko, není nový. Po tisíce let starověké stezky a obchodní trasy křižovaly území dnešního Jordánska. Jordánsko bylo centrem „Královské cesty“, důležité obchodní tepny, spojující Egypt s Akabou a pokračující na sever do Damašku. Tato stezka byla využívána od nepaměti Moábity, Edomity a Ammánci, její trasou vlastně táhly i židovské kmeny do země zaslíbené. V posledních stoletích před naším letopočtem rozšířili nabatejští obchodníci trasu až do Asie a jižní Arábie a z Jordánska učinili centrum svého království, s Petrou jako diamantem v královském diadému. Po vládě Nabatejců přichází Římská říše, která pokračovala ve využívání osvědčených obchodních tras jako součásti silniční sítě na Blízkém východě.

Putovat Jordánskem pěšky je tak starý nápad jako starověké stezky. Po tisíce let cesty sloužily obchodu a komunikaci mezi odlehlými komunitami lidí.  Tu samou činnost dnes provádějí baťůžkáři, odměnou jsou jim hmatatelná historie a  krásy zdejší krajiny. 

Putováni je docela náročné - kolem 20km denně, někdy je třeba nést si  4 litry vody. Zato výstroje není moc potřeba. Dá se spát ve spacáku jen pod širákem, bez karimatky na písku. Netřeba žádné náhradní oblečeni, v poušti se nedá moc ušpinit - písek se nabalí, ale zase opadá. Jídla (třeba ovesných vloček) stačí skromně a protože maximální teploty nestoupnou přes 35 stupňů, spotřeba vody není vysoká. Odměna za prostotu je ovšem nekonečná - dokonalé splynutí 
s všehomírem. 

Vybrali jsme si z Jordan trailu dvě etapy. Zhruba čtyřdenní etapa Dana – Petra je jeden z nejvíce oceňovaných úseků dálkové trasy napříč Jordánskem, společností National Geographic vyhlášený  jako jeden z 10 nejpěknějších treků na světě. Trasa padá s vysoko položené náhorní plošiny do údolí Jordánu (vádí Araba) a šplhá zpět do hor, procházející tak několik klimatických zón a rozličné ekosystémy, ukryté na dně kaňonů. Dramatický labyrint skal, soutěsek a údolí odhaluje širokou škálu geologie regionu. Scenérie se rychle mění,  v rozsahu od majestátních a epických horských vrcholů po bukolickou mírumilovnou krajinu, a každých pár kilometrů se mění krajinný ráz: v žádném okamžiku není krajina monotónní. Přírodními atrakcemi nabídka nekončí, trasa vede do nabatejského mistrovského díla, Petry. Skalní město, samo o sobě nabízí příležitost k průzkumu na několik dní. Jen hrstka dálkových treků vám nabídne tak působivou scénu jako toto místo, nebo končí takovou odměnou jako je návštěva Petry.

Wádí Rum je jednou z nejkouzelnějších přírodních zajímavostí Blízkého východu a rozhodně je zlatým hřebem všech výletů do Jordánska. Wádí samo je jedním ze série paralelně se táhnoucích zemských zlomů, vytvářejících údolí v písečné poušti jihu země. Tato údolí rámují charakteristické žulové, čedičové a pískovcové hory, zvedající se až 800m na pouštní dno. Krajina během tisíciletí zvětralá do baňatých domů a podivuhodných hřebenů a textur, takže nejvíce připomíná roztavený vosk. Dna údolí, z jemného žlutého a červeného písku, vytváří dojem, že zdejší hory jsou pouhými ostrovy usazenými ve vyschlém moři. Rozervány sítí kaňonů a roklin, přehrazené přírodními skalními mosty a zavodněné skrytými prameny nabízejí poušť a hory skvostný terén pro několikadenní trek. Třebaže jde o vyprahlou, otevřenou poušť, oblast wádí Rum není v žádném případě vylidněná. Wádí Rum a jeho okolí, kromě stanů polonomádských beduínů, roztroušených po poušti, ukrývá několik moderních vesnic, včetně osady Rum, ležící v samém srdci stejnojmenného údolí. Etapa končí na pláži Rudého moře a vkročení do jeho vln tak tvoří parádní závěr celého pouštního dobrodružství.

Vedle dechberoucí, neustále se měnící krajiny představuje další stránku putování čiré dobrodružství. Jde se od pramene k prameni a nikdy dopředu nevíš, zda není vyschlý. Mnohdy jsme si nesli vodu na 24 hodin. Starověká stezka není nijak značená, musíš mít zatraceně dobrý orientační smysl. Aby se z tebe nestala mula, nevláčíš ani stan, ani karimatku, ani hygienu, pouze spacák, trochu oblečení a ovesných vloček. 

Třetí rozměr cesty je duchovní. Stáli jsme na vrcholu hory, odkud bylo Mojžíšovi dáno pohlédnout na zemi zaslíbenou. Nabírali jsme vodu z těch samých studní, jak kdysi činila Ráchel, Rebeka a Hagar… Musím pochopitelně zmínit i Abraháma, prvního baťůžkáře… Každou chvíli jsem v té starozákonní krajině vyhlížel Jákobův žebřík  a po vlastních nohou došel pouští až k Rudému moři, snad do míst, kde z vln vystoupily židovské kmeny na své cestě do země zaslíbené...