První vrstva
Začněme od vaší pokožky. Na těle by vždy mělo být funkční prádlo. Ve slově „funkční” se odráží í celý soubor vlastností, které takové oblečení má a které zajistí váš maximální komfort. A tady je třeba upozornit na první z mnoha chyb, jichž se při vrstvení dopouštíme.
Zapomeňte na volná bavlněná trička. Vypadají hezky, jsou příjemná na tělo, ale v suchu vás neudrží a před chladem neochrání. To naopak velmi dobře zajistí prádlo z vlny merino. Merino má hned několik unikátních vlastností, pro které se stalo tak populární. Neváže totiž pachy, je přirozeně antibakteriální, hřeje i za vlhka a je nehořlavé. Produkty z tohoto takřka zázračného materiálu jsou ale vhodné spíše do chladnějších podmínek.
Za teplých a slunečných dnů dejte naopak přednost syntetickým vláknům jako je například Coolmax. Ten udržuje tělo suché, zabraňuje jeho přílišnému přehřívání a velmi rychle schne. Hodí se více na kratší nebo fyzicky náročnější aktivity
Druhá vrstva
I tady zapomeňte i na bavlněnou mikinu nebo svetr z akrylu. Pomalu totiž schnou a mokré váží snad metrák. Spíš sáhněte po fleecové mikině.
Ta velmi dobře váže vzduch, který se následně ohřívá a zajišťuje tak vaši lepší tepelnou izolaci. Fleece má také schopnost přejímat vlhkost z první vrstvy (funkčního prádla) a transportovat ji dále od těla. A to jsou důvody, proč je tak oblíben mezi sportovci i turisty napříč provozovanými aktivitami a styly oblékání a proč je nedílnou součástí správně poskládaného cibulového systému.
Třetí vrstva
Poslední – třetí vrstva – má za úkol vás chránit před povětrnostními podmínkami a vlivy počasí. Jde o svrchní vrstvu.
Hlavním kritériem při výběru vhodné bundy nebo vhodných kalhot by měla být jejich voděodolnost. Ta ovlivňuje to, zda se domů vrátíte zmoklí jako slepice nebo suší a vysmátí. Voděodolnost je odborný výraz pro schopnost materiálu odolávat vodě a je charakterizována dobře známým „vodním sloupcem”. Ten říká, že čím větší je jeho hodnota, tím většímu tlaku vody, tedy silnějšímu dešti či sněžení, je schopen materiál odolat. Uvádí se v jednotkách mm případně m a pohybuje se v rozmezí 400 mm (deštník) až >30 000 mm (špičkové membrány).
→ 450 mm – běžná voděodolnost deštníku
→ 5 000 mm – sezení na mokré lavičce
→ 12 000 mm – klečení ve sněhu
→ 8 000 mm – tlak popruhů naloženého batohu
→ 30 000 mm – pád lyžaře do mokrého sněhu
Na první pohled by se mohlo zdát, že i tak nízká hodnota vodního sloupce jako je ta u deštníku, by vás měla před deštěm snadno ochránit, ale pozor. Představte si, jak vypadá konstrukce deštníku. Materiál je vypnut na rámu ve tvaru takřka polokoule a nikde nedochází k jeho kontaktu s vaším tělem. V takovém případě materiál odolává tlaku vody daleko lépe. Pokud byste měli za stejných podmínek na těle bundu z totožného materiálu z jakého je váš deštník, byly byste už po pár minutách promočení až na kost.
Z logiky věci by se zdálo, že by tedy bylo lépe pořídit si bundu s membránou, která má odolnost vůči vodě i více než 30 000 mm. I tady však stojí říci jedno velké ALE.
Existuje totiž určitý vztah mezi voděodolností, cenou a prodyšností či paropropustností-schopností materiálu propouštět vodní páry pryč od vašeho těla. Čím vyšší cena, tím lepší materiál, čím lepší materiál tím lepší voděodolnost nebo prodyšnost. Tyto dvě vlastnosti jsou totiž takřka v nepřímé úměře. Čím více voděodolné materiály jsou, tím jsou zpravidla méně prodyšné a naopak. I tady ale samozřejmě existují výjimky, které potvrzují pravidlo a těmi jsou špičkové membrány typu Gore-tex či Dermizax, které jsou nejen voděodolné, ale i dobře prodyšné.