Jak jsme prošli nový Ortler High Mountain Trail

Ortler High Mountain Trail měří přibližně 119 km. Trasa se nejednou vyhoupne nad 3 000 m, což je zárukou jedinečných zážitků. Směr putování stejně jako rozvržení jednotlivých dnů si každý může uzpůsobit, autory navržených sedm etap má však logiku a z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že jejich délka a převýšení bohatě uspokojí i ambicióznější jedince. Navíc není nejmenší problém si udělat nějaké to ouško navíc anebo navečer od chaty podniknout krátký výšlap nalehko.

Trasa kolem Ortleru byla vyznačena v roce 2020 a při mé slabosti pro vícedenní přechody bylo okamžitě jasné, že tuhle si rozhodně musíme projít. Takže už na závěr babího léta 2021 jsme vyrazili do Jižního Tyrolska.

Natura Trafoi a start výpravy

Srdce se nám rozbušila už při příjezdu v průsmyku Reschenpass, z něhož lze poprvé ledovou čepici Ortleru zahlédnout. Na jabloňových plantážích v údolí Adige právě začínal mravenčí ruch sklizně. Po osmi hodinách v autě jsem záviděl cyklistům, které jsme předjížděli na začátku stoupání na ikonické Passo Stelvio. Naštěstí jsme i my měli před sebou hodnotný program a do vysokohorského módu jsme se přepnuli hned v Natura Trafoi.

Zdejší moderní expozice je věnována fauně a flóře národního parku Ortler. Hlavním tématem je sice přežití zvířat a rostlin v extrémních podmínkách vysoko nad hranicí lesa, ale bohatý život se odehrává hlavně v nižších partiích údolí v nitru prastarých modřínových lesů. Je úžasné si prohlédnout stromy, které pamatují bitvu na Bílé hoře. Kdybyste je hledali, tak nejstarší exempláře rostou v okolí Malga Pontevecchio na jižní straně masivu Ortleru.

Na trojmezí Rakousko-Itálie-Švýcarsko

Do výchozího bodu trailu jsme se vezli autobusem. Točil serpentinu za serpentinou a když v Passo Stelvio otevřel dveře, ovanul nás vzdoušek ostrý jako břitva. Vystoupit na zastávce 2 758 m nad mořem, to bylo parádní entrée této akce. Teď tady začít spurtovat do cílové rovinky Giro d´Italia by nás asi rovnou zabilo. Úbytek kyslíku byl opravdu poznat. Proto jsme se bez zbytečného spěchu vydali něžným stoupáním kolem rifugio Garibaldi na vrcholek Dreisprachenspitze (2 843 m) tvořící významné trojmezí.

Překvapily nás pozůstatky opevnění z první světové války. Při pohledu do mapy to ale bylo jasné: právě v průsmyku Stelvio začínala fronta mezi Itálii a Rakouskem. Vedla k severnímu břehu Lago di Garda, klikatila se napříč Dolomity, Karnskými a Julskými Alpami a končila na řece Isonzo (Soča) u Terstu.

Dále v úvodních pasážích trail mírně klesá, mezi keři rododendronů jsme si při kochání ve stylu "Ortler 100x jinak" ani nevšimli, jak jsme se dostali k horní stanici lanovky, která by nás případně zase svezla zpět do Trafoi. Takhle jsme si před dlouhým pěším sestupem vychutnali pořádné capuccino na Rifugio Forcola s vyhlídkou na hluboké údolí. Ortleru to odtud slušelo mimořádně.

Po traverzu k chatě Malga Stelvio di Sopra stezka nezadržitelně klesala di vesničky Stevio, kde jsme měli naplánován první nocleh. Na jednu stranu nás mrzelo, že nespíme nahoře v horách, ale i o tom je tento trek: přestože se nazývá vysokohorským, patří k němu i seznámení s životem v údolích. Tak jako tak výškoměr ukazoval 1 300 metrů na mořem a atmosféra poklidného večera mezi kamennými domky nás rychle pohltila.

Do ráje ořešníků

Když jsme brzy ráno stáli na mostě nad řekou Solda v Ponte di Stelvio ve výšce 1 100 m nebylo nám do smíchu. Ty okolní kopce jsou prostě obrovské! Výšku jsme však nabírali svižně. Za slabé tři hodinky jsme se z lůna modřínového lesa vyloupli na pastvině Valnairalm. Hospoda byla bohužel zavřena, ale sluncem zalité Suldenské údolí bylo dostatečnou odměnou.

V přibližně 2 000 metrech jsme si nemohli nevšimnout desítek ořešníků kropenatých (Nucifraga caryocatactes), kteří při poletování podél svahu dělali pořádný bengál. Tady se totiž mezi modříny začínají vyskytovat borovice limby a na konci září dozrávají limbové oříšky, které milují kromě ořešníků i veverky. Úplně safari. Když kolem nás najednou prosvištěl jako vystřelená kulka útočící sokol, nestačili jsme se divit, jak rychle nad větví po sedícím ořešníkovi zakroužilo jen pár pírek… 

Dalším ikonickým místem byla Kälberalm / Malga dei Vitelli (2 300 m). Na tu jsme byli velmi zvědaví, protože fotografie zdejší šťavnaté pastviny se starou salaší na pozadí Ortleru zdobí nejeden reklamní prospekt. Nás v tu chvíli více než výhledy zajímalo orosené pivko. A potom jako když utne skončil borovicový les a za poslední řadou stromů jsme najednou stoupali po louce, která se s přibývající výškou rozplynula v kamení. Lýtka naříkala, večer se blížil.

Na Dosso Bello di Dentro / Hinteres Schöneck (3 128 m) jsme si užívali opojnou radost z kruhového výhledu. Nedaleko posedával na nedostupné věžičce orel a jaké bylo překvapení, když se z malé tečky nad vzdáleným koncem hřebene vyloupla silueta orlosupa. Symbol národního parku letěl k nám!

Seděli bychom tu věčně, ale hodinky, a hlavně kručící žaludky nám připomněly, že by bylo moudré stihnout večeři na chatě. Navíc se obloha nečekaně zatáhla a záhy se začaly sypat sněhové krupky. Překvapení ale ještě nebrala konce. Černým mrakem a závojem padající vody se prodraly poslední paprsky zapadajícího slunce a šarlatová záře obarvila celý protější svah. K večeři na útulné Düsseldorferhütte (2 721 m) jsme se dostavili bezkonkurenčně poslední. Úplně zničení, ale šťastní z tolika zážitků za jeden den.

Do sedla Passo del Madriccio

Do mrazivého rána jsem vyrazil s foťákem ještě za tmy. Nemohl jsem nechat ujít neuvěřitelné momenty, kdy do ranního šera těsně před rozbřeskem zářily ledovcové splazy mezi Ortlerem a impozantní Königspitze. Ta mě úplně učarovala. Ostatně o ní v superlativech hovoří i zdejší rodák Reinhold Messner.

Po snídani jsme už s batohy na zádech minuli obrovské suťovisko, které vzniklo před několika lety zřícením skal. Je to dodnes živá zóna, kterou trail obchází uctivým obloukem. Za horní stanicí lanovky ze Soldenu jsme opět začali stoupat. Z údolí sem zasahují výběžky lesa a do ranního ticha tak zněl občasný křik ořešníků, které jsme mohli pozorovat pěkně z nadhledu na borovicích pod námi.

Zanedlouho trail opustil dolinu se zurčícím potokem a ostře se serpentinami zaříznul do kamenité stráně. Otočku za otočkou jsme stoupali strmě vzhůru, až do tmavého žlabu. Zde ležela vrstva sněhu a na pár kroků jsme se proto raději přidržovali i vyčnívajících kamenů. Jen jsme se přehoupli přes hranu hřebene, otevřel se před námi jiný svět. Nejenže nás zaplavily hřejivé sluneční paprsky, ale jako na dlani jsme měli Martellské údolí, a hlavně zaledněný masiv Cevedalle (3 769 m).

Ze Soldenu na Payer Hütte

Sulda/Solden má ale také mnoho co nabídnout. Povinné je především Messner Mountain Museum věnované mizejícímu světu ledovců. Zcela souzním s Messnerovou fascinací ledem a ledovci, bez nichž by svět vysokých hor nebyl úplný. Ale jak dlouho ještě vydrží? Z fotografií je patrná zdrcující rychlost, se kterou led ze zdejšího údolí ustupuje. Scenerie, na nichž rozbrázděné řeky ledu sahají až na úroveň zelených pastvin, si můžeme už jen představovat. Expozice se ovšem dotýká i polárních krajin, dobývání Severního i Jižního pólu a pochopitelně zde nemůže ani chybět téma Messnerova přechodu Antarktidy.

Závěrečný den jsme podnikli okružní túru s cílem na Payer Hütte, kterou roku 1875 založila pražská sekce německo-rakouského Alpenvereinu a pojmenovala ji po významném rakouském důstojníkovi, polárníkovi a úspěšném horolezci Juliu Payerovi, který pocházel ze severočeských Teplic.

Nejkratší trasu jsme si nechali až na návrat a ranním autobusem jsme sjeli na zastávku Razoi, odkud nás strmá, polozapomenutá stezka vrátila zase do ráje ořešníků a pak ještě výše nad hranici lesa. V traverzu travnaté Hochleitenspitz jsme se opět kochali již známým Trafoi a úbočími, kudy vedla první etapa Ortlerského trailu.

Horkou polévkou na Payerhütte jsme doplnili energii a svrbění si vylézt si samotný Ortler dosáhlo maxima. Zašli jsme se podívat alespoň blíže k ledovcům nasát atmosféru výstupu, než jsme vyrazili na spěšný sestup k silnici. Dny se již krátily a nebylo divu, že poslední půlhodinu jsme si už pod nohy neviděli.

V autě nám pak hlavou vířila spousta plánů na další rok. Dojdeme celý Orler High Mountain Trail?  Vyrazíme do Soldenu na lyže? Zvládneme Monte Cevedalle v zimě na skialpech? Vychutnáme si na podzim období jelení říje s místním průvodcem?

A tak to má být. Přestat v nejlepším a namlsaní se těšit na další horská dobrodružství.

A jak to máte vy?

Praktické informace

Kdy vyrazit na trail

Ideálním obdobím období od června do září s mírnými teplotami a jasnou viditelností, které nabízí jedinečné panoramatické výhledy na ledovce skupiny Ortler.

Ubytování

Stravu i ubytování po trase nabízí některé salaše s fungujícími farmami, jistotou jsou klasické horské chaty.

Značení

Trasa Ortler High Mountain Trailu je dobře značená a na rozcestích označená logem.

Doporučený itinerář – plán etap

1. Z průsmyku Stelvio do Stilfs/Stelvio
2. Ze Stilfs/Stelvio k Düsseldorfehütte
3. Od chaty Düsseldorferhütte na chatu Zufallhütee
4. Od Zufallhütee k chatě Pizzini
5. Od chaty Pizzini k chatě Sant'Antonio
6. Od Sant'Antonia k jezeru Cancano
7. Od jezera Cancano do průsmyku Stelvio

Více informací:

• vinschgau.net
• suedtirol.info

Národní park Stelvio

Ledovce a skály, vrcholy s úchvatnými výhledy, pod nimi zelené lesy a divoké potoky – to je Národní park Stelvio, jedna z největších přírodních rezervací v celé alpské oblasti zahrnující značnou část horského masivu Ortler Cevedale. V národním parku Stelvio se vyskytují všechna alpská klimatická pásma – mezi dnem údolí ve výšce 650 m až po vrcholky činí výškový rozdíl více než 3 000 metrů. Rozmanitý ekosystém poskytuje vhodné prostředí pro mnoho vzácných rostlin a ohrožených druhů zvířat.

Návštěvnické centrum avimundus

Návštěvnické centrum v Silandro/Schlanders je celé věnováno ptačí říši průsmyku Stelvio. Stálá expozice nabízí návštěvníkům přehled o ptačím světě národního parku a vybrané ptačí druhy jsou zde přehledně představeny a přiřazeny k příslušným biotopům. Dozvíte se řadu zajímavostí o hnízdění a odchovu mláďat, o ptačích hlasech a jejich zpěvu.

Návštěvnické centrum aquaprad

Hlavním tématem návštěvnického centra v Prato/Prat je voda.  Ve čtrnácti velkých nádržích je k vidění asi 30 místních druhů ryb. Působivým způsobem získáte přehled o životě v lužních lesích i pod hladinou horských potoků, řek a vysokohorských jezer.

Návštěvnické centrum culturamartell

Culturamartell najdete v údolí Val Martello vedle sportovního a rekreačního centra Trattla. Prezentuje se jako moderní muzeum místní historie a kultury zemědělců z horských farem.

Návštěvnické centrum naturatrafoi

Expozice se nachází v Trafoi u silnice do průsmyku Stelvio. Nabízí zajímavý pohled na geologii skupiny Ortler a na přežití a přizpůsobení flóry a fauny extrémním klimatickým podmínkám ve vysokohorských horách.